►Five Nights at Freddy's - Fanfikce - 2 část◄

„Fůůů, tak jde se na to“ dodala jsem si trochu té odvahy a společně s okopírovaným trestním rejstříkem a dalšími potřebnými dokumenty kvůli kterým jsem musela oběhnout nemálo úřadů, a otravovat tak několik úředních osob...jsem vykročila k pizzerii která na mě už z dálky lákavě poblikávala a kolem jejího sloganu zářilo několik malých žlutých žároviček.

Slogan zněl „Where fantasy and fun come to life!"

Podívala jsem se ještě jednou užasle na zářicí nápis, a zjistila jsem že tu kolem není ani živáčka.

Rozhlédla jsem se tedy kolem sebe a zaslechla jsem několik radostných dětských výkřiků.

Super...všichni si užívají ve vnitř a beze mě! Zavtipkovala jsem si v myšlenkách a nervózně žmoulala roh desek ve kterých jsem měla všechny ty okopčené dokumenty pro toho chlapa.

Co mu tak trvá že nemůže příjít ani včas! Zamračila jsem se.

Ten chlap jasně říkal že mám čekat před pizzerií v devět hodin. Že jo? Povzdechla jsem si a opravdu začala věřit že to místo nedostanu, a ten chlap se asi na to vykašlal.... A to by mě hoodně naštvalo.

Už jsem chtěla od pizzerie odejít ale zastavil mě něčí hlas...

„Hej! Vy tam! Ano,vy!“ křikl na mě někdo a já se otočila.

„To vy ste ten uchazeč o to místo nočního hlídače?“ Jo...byl to ten chlap.

„A...Ano!“

„Kara Wilsonová?“ zeptal se

„Ano! To jsem já!“ Vykročila jsem směrem k tomu muži.

„Majitel této pizzerie mě pověřil, abych vás tu provedl“ řekl a na jeho tváři se objevil náznak úsměvu.

Ale jak jsem ho tak pozorovala...Něco skrýval a já něvěděla co každopádně bylo vidět že je nervózní a roztržitý což značilo to že mluvil rychle.

No aspoň to studium psychologie bylo k něčemu dobré.

„Smím?“

„Jo, jistě!“ vydala jsem se za ním k hlavnímu vchodu do pizzerie.

„Právě tu probíhá narozeninová oslava“ podotkl a podržel mi dveře, to mě překvapilo.

Pozornost podniku aby se ukázala jejich dobrá pověst. Jak milé.To jsem samozřejmě vyslovila jen v duchu.

…

Ve vnitř byla radostným duchem nabitá atmosféra malých capartů kterých tu bylo požehnaně mnoho. Pobíhali snad všude kolem.

„Slaví tu narozeniny jedna...“ zakašlal a tím mě vytrhl z mého neustálého přemýšlení.

„Promiňte“ omluvila jsem se za to že mu nevěnuju dostatečnou pozornost toho co říká.

„Dnes tu slaví narozeniny jedno malé děvče jménem Lissa“ upozornil mě a ukázal na veselý hlouček dětí uprostřed s černovlasou dívkou které ostatní děti společně s nějakým medvědem zpívali Happy Birthday to you Lissa!

„Tak abych vám ukázal ty které budete hlídat“ podíval se na mě a vedl mě směrem ke stolu kde seděla nějaká zaječice ( teda myslím že to je zaječice) mezi dětmi.

Došla jsem blíž ke stolu a zaječice se prudce zvedla a někam odhopkala pryč.

Všimla jsem si že všechna pozornost se upřela a na mě a místnost náhle podezřele ztichla.

Upřely se na mě oči dětí i těch jejich bavičů, ale za pár minut se tu zase rozpoutal ruch.

…

Animatroníci

„Kdo je to?“ zeptala se zvědavě Chica která právě vyšla kuchyně společně z Toy Bonnie „Co já vím? Asi nějaká starší oslavenkyně“ přihmouřila Toy Bonnie oči a zastříhala ušima.

„Oslavenkyně?“ ozval se posměšný smích. Byl to Foxy.

„Tak kdo je to?“ zeptala se znovu Chica.

„Nový hlídač“ objevil se v hloučku Freddy který šel přímo od podia.

„Chtěl si říct nová sekuriťačka“ opravil ho Bonnie který se také náhle objevil v hloučku a ani nebylo vidět odkud přišel asi také od podia.

„Na to si přišel jak?“ dotázala se vysvětlení Chica.

„Vždyť se na ní podívej“ odvětil Freddy naráz s Bonniem a společně s tomu oba zasmáli.

„Sekuriťačka? Novým hlídačem? Tak to s ní bude lehká práce“ upřela na všechny své oči Toy Bonnie dokud všichni nekývli na souhlas.

„Já si myslím že bude sranda“ řekl Foxy a vzdálil se ke své pirátské manéži kde už na židličkách sedělo několik nedočkavých dětí...

Všichni se vrátili ke své práci – Bavit děti.

Toy Bonnie odhopkala k rohovému stolu kde si k sobě na klín posadila malou holčičku s hnědými vlásky.

Chica šla jakoby nic do kuchyně připravit další těsto na novou pizzu.

Bonnie šel společně s Freddym zase do záře barevných reflektorů na podium aby dělal Freddymu k jeho zpěvu kytarový doprovod.

Nikdo si ale nevšiml že se mezi ostatními v místnosti objevila někde v koutě Marionette společně s Puppetem a s ustaranými výrazy se drželi za ruku a pozorovali Karu.

„Achjo...To zas bude noc“

…

Chtěla jsem už od stolu vstát ale muž který se mi ani jménem nepředstavil zase poklepal na místo kde jsem seděla.

„Posaďte se. Chcete snad to místo nebo ne?“ řekl pobaveně a já se kysele zatvářila.

„Tohle je Freddy „ ukázal na kluka s medvědími oušky na hlavě.

Tak jsou to roboti nebo ne?

Kývla jsem že rozumím a on pokračoval dál v představování a já pořád přiblble kývala usnesla jsem se totiž že to bude lepší než mluvit a říkat že všemu rozumím.

Takže aby bylo jasno- Freddy, Bonnie, Toy Bonnie, Chica, Foxy, Marionette a Puppet.

Byla jsem z toho trochu zmatená a snažila jsem se ty jejich jména vrýt násilím do paměti.

Když jsem se pozorně zadívala na muže všimla jsem si že konce svých hnědých vlasů má zbarvené do fialova.

Asi má rád studené barvy.Zamyslela jsem se nechala to plavat.

Postupně mě muž provedl po celé pizzerii jen do dvou místností mi výslovně zakázal chodit a provokativně se u toho tajemně usmál možná věděl že ve mně vzbudí zvědavou touhu se tam podívat.

Což také jednou udělám! Ha!

Zakázal mi to abych nechodila do sklepa a skladu. Co tam asi může být?

Dále mi řekl že musím být po celou noční dobu v hlídací místnosti a né svévolně běhat po pizzerii jak se mi zlíbí s baterkou v ruce, a tak moje naděje pohasly.

Pak si vzal všechny potřebné dokumenty které jsem mu s velkou radostí vtiskla do rukou i s deskama, a byl tu čas rozloučení...

Dostala jsem hlídačovu uniformu a hned se rozhodla že ty odporný kalhoty k tomu nosit nebudu a vezmu si k tomu svou starou dobrou modro-černou kostkovanou sukni.

Dostala jsem k tomu baterku, odznak a instrukce jak to chodí v hlídací místnosti a jak zacházet s kamerou a dveřmi se světly.

Řekl mi že se roboti na noc nevypínají jinak se poškodili. Super už se úúúplně těším!

A tak musím zavírat dveře a problikávat protože jsou prý občas vlezlí. Opravdu jen občas?

„Tak dneska se dostavte v těch jedenáct hodin na začátek své služby“ připomněl mi mou přímo vyškemranou přípravnou hodinu kterou jsem si sama vyprosila.

Zmohla jsem se jen zase na kývnutí hlavy a slovo „Dobře“.

„Mohla bych znát vaše jméno?“ nedalo mi to a tak jsem se dožadovala představení.

„Ale ovšem. Jmenují se Vincent“ nezvykle se zasmál a s kvílením pneumatik přijelo dlouhé černé auto s tmavými skly k okraji obrubníku který lemoval chodník.

Vzhlédla jsem a uviděla muže...- Né toho který mě provázel po pizzerii ale tento...Tento byl celý fialový! Kůže, vlasy, uniforma...až na oči ty měl bílé! Děsivě bílé! A právě se díval na mě!

„Jak...“ zavrtěla jsem se hlavou a ujistila se že jsem se nezbláznila.

Zamrkala jsem ale auto už bylo dávno pryč. „Asi jsem se opravdu zbláznila“ zamumlala jsem a vydala jsem se ulicí směrem ke svému pronajatému bytu.

„Maminko ty to vidíš! Tak na tuhle noc se budu muset nadopovat kafem jinak to nevidim“

S laskou Vaše Viki :))