Soumrak - Ederis - 2 část - Takový malý nevinný utěk

Ještě chvíly jsem se rozhlížela po městě ale z toho krásného rozhlížení mě vytrhl mámin hlas..

„Broučku jak se ti tu líbí ?! „

 Mami neříkej mi tak !“Máma mě políbí na čelo a já žalostně zakňourám

„Já nejsem pořád malá holka je mi sedmnáct!“

Máma se jen úzkostně zatváří ,a vede mě po úzkém chodníčku k domku ve viktoriánském stylu . S otevřenou pusou se nezmohnu ani na jediné slovo a vejdu vstupní brankou do zahrady u domu. Né že bych byla nějaký nadšenec do jiné doby, ale tohle je bomba! Pomyslím si, a zamířím ke dveřím .

.

Když po dlouhém hledání klíče (byl pod květináčem) jsem vešla do domu měla jsem ještě užaslejší výraz než venku . Kuchyň v tom samém stylu ale zdobená kachličkami upospořádánými do mozaiky .

„ Tohle kdyby viděla Lotta „ vydechla jsem . (Lotta starší sestra Summer odstěhovala se do Anglie )

„ To by mě zajímalo jak bude vypadat můj pokoj ...“ zamumlala jsem;když jsem po dlouhém blouděním domem našla svůj 

pokoj málem jsem omdlela pokoj v bílé barvě s bílým nábytkem , ale sladěný do mého věku vypadal spíše jako jedna velká ložnice.

„ Ehm... Summer ?„otočila jsem se překvapeně na mámu která mi neřekla nikdy Summer ale broučku

„ Vím že teď je to pro tebe těžké období ale … Začneme nový život „

„ Dobře ale pod jednou podmínkou „ „ Jakou mladá dámo?“ „ Že mi přestaneš říkat broučku!“ „No dobře … Mám tě ráda broučku „ řekla a odešla dolů do kuchyně.

„ Summer ! „ „ Ano Mami ?“ „ Zítra nastupuješ do zdejší školy !“

Tato zpráva mi vyrazila dech nejenom že mi nedala pár dní na vzpamatování se z města , ale že zase budu muset poznávat nové lidi , a to já zrovna nemám moc v lásce.

" Aha …. dobře! „ snažila jsem se skrýt své zklamání a hodila tašku se svým oblečením na postel; nejenom že mě v minulé škole odsuzovali za to že mám jinný vkus na hudbu a oblečení také jsem si prožila hodně šikany ale máma to nějak neřešila jak jinak...pomyslela jsem si ,a vybalila si věci .

Za půl hodiny měla máma podávat dole v kuchyni oběd řekla jsem si že se vykašlu na oběd,a tak jsem potají otevřela okno vyhoupla se na parapet slezla po okapu , přeskočila plot a ocitla se na pustém chodníku kde nebylo po lidech ani stopy …

„ No tohle asi nebude moc živé město především ve dne jak vidím“ zamumlám , a rozeběhnu se do nejbližšího parku který vypadá na první pohled jako klidný pokojný ráj přírody...

Jestli se vám kapitolka líbila ( zase krátká že)  napište mi prosím do komentářů :)